⏱️ Doba čtení: 16 minut
Základní princip hydroizolace koupelny je u většiny systémů podobný, konkrétní časy, tloušťky a podmínky zpracování se ale mezi výrobky liší. Tento návod vás provede celým postupem od podkladu po lepení obkladů, včetně sprchového koutu se žlabem, a ukáže, co si při výběru hydroizolace ověřit.
Obsah
- Proč je hydroizolace koupelny nezbytná
- Které plochy v koupelně se izolují
- Z čeho se hydroizolace koupelny skládá
- Podklad a penetrace
- Postup krok za krokem
- Sprchový kout se žlabem a podlahové vytápění
- Jak vybrat hydroizolaci a kolik to stojí
- Nejčastější chyby, kdy řešení nepoužít a kdy přizvat odborníka
- Co budete potřebovat
- Q&A: Nejčastější otázky
Rychlé shrnutí: Jak udělat hydroizolaci koupelny před obkládáním?
Hydroizolaci koupelny uděláte tak, že pevný a čistý podklad napenetrujete, pokud to technický list vyžaduje, natřete ho tekutou hydroizolací nejméně ve dvou vrstvách, do rohů a kolem prostupů vložíte systémovou pásku, rohy a manžety do čerstvé vrstvy a obklady lepíte až po technologické přestávce. Přesné časy, tloušťky a vhodné lepidlo určuje technický list zvoleného výrobku, proto všechny součásti systému vybírejte tak, aby byly vzájemně kompatibilní.
Ilustrační obrázek: podlaha a sprcha s dokončenou hydroizolací a páskami v rozích.
1. Proč je hydroizolace koupelny nezbytná
Plochy vystavené vlhkosti, jako jsou koupelny, sprchy, bazény nebo komerční kuchyně, musí být před vodou dobře chráněné [1]. Sprchový kout patří mezi místa s největším namáháním vodou, a to na stěnách i na podlaze [3]. Hydroizolaci je nutné řešit u nové koupelny i u rekonstrukce, před obkládáním [3].
Bez hydroizolační vrstvy, nebo při jejím nesprávném provedení, se z podkladu v koupelně stane jakýsi zásobník vody. Voda pronikající do podkladu odchází přes spáry a okolní stěny jen velmi pomalu a zadržovaná vlhkost vede k plísním nebo k poškození podkladních vrstev [3]. Pokud se ve vaší koupelně plíseň už objevila, přečtěte si, jak se zbavit plísně na zdi.
2. Které plochy v koupelně se izolují
Hydroizolace patří minimálně na celou podlahu a na plochy stěn, které budou pravidelně vystavené vodě, zejména ve sprše, kolem vany a u prostupů potrubí a vpusti. Přesný rozsah závisí na konstrukci koupelny a použitém systému a dohodne se mezi stavebníkem, projektantem a řemeslníky [1][3].
Voda se v koupelně nedostane jen do sprchového koutu. Stéká po stěnách, zatéká do styku stěny a podlahy, proniká kolem vpusti, trubek i baterií. Odborně se plochy vystavené vodě dělí podle třídy vlivu vody na kategorie A1 až A4 [1].
Závazné číslo, které by určovalo, do jaké výšky je třeba izolovat stěny, v normě nenajdete. Cech obkladačů ČR upozorňuje, že tato problematika není podrobně zpracována a odpovídající norma pro ni neexistuje [1]. Rozsah proto vždy domluvte s projektantem nebo obkladačem ještě před zahájením prací a řiďte se technickým listem zvoleného systému.
Příklad z odborné praxe
Pro orientaci uvádí odborný portál ASB tyto hodnoty [3]. Nejde o normu, ale o postup, který popisuje pro sprchový kout:
| Plocha | Rozsah izolace podle ASB [3] |
|---|---|
| Stěny sprchového koutu se sprchovou hlavicí | nejméně 30 cm nad sprchovou hlavicí |
| Stěny sprchy bez hlavice | nejméně 2 m od podlahy |
| Ostatní plocha koupelny | podlaha a prostor pod vanou, na stěnách sokl do 10 cm |
Ilustrační obrázek: izolovaná je celá podlaha a stěny sprchy, na ostatních stěnách jen sokl.
Nejčastější kritická místa jsou rohy a styk stěny s podlahou, prostupy potrubí, vpusť a těleso podomítkové baterie [1]. Ani velkoformátový obklad, který má méně spár, hydroizolaci nenahrazuje [1].
3. Z čeho se hydroizolace koupelny skládá
Systém, ne jen jeden výrobek
Pod obkladem nefunguje samotný nátěr, ale celý systém. Hydroizolační systém tvoří penetrace nebo základní nátěr, tekutá hydroizolace, pásky, rohy a manžety v kritických místech, lepidlo na obklady a spárovací hmota. Hydroizolace musí přilnout k podkladu i k lepidlu, vydržet vlhkost ze strany obkladu i z podkladu a být kompatibilní s bandážními páskami a manžetami [1]. Výrobci to potvrzují: při použití produktů různých výrobců nelze zaručit vhodnost ani výsledek, kompatibilitu je třeba ověřit vlastní zkouškou nebo konzultací s výrobcem [2].
Ilustrační řez: hydroizolace pod lepidlem a obkladem.
Tekuté, fóliové a deskové systémy
Hydroizolační materiály se dělí na tři skupiny: tekuté, fóliové a deskové [1]. Tento návod popisuje tekuté hydroizolace, které mají vlastní normu pro použití pod lepené obklady [1]. Fóliové a deskové systémy mají vlastní technické listy a vlastní postup a jejich vhodnost závisí na konstrukci a podkladu, nikoli na typu jako takovém.
Jakou hydroizolaci do koupelny: tři typy podle EN 14891
Pro běžnou koupelnu nemusíte tato označení znát zpaměti. Důležité je vybrat hydroizolaci určenou pod obklady a dodržet spotřebu a tloušťku, kterou uvádí výrobce.
Tekuté hydroizolace pod lepené keramické obklady dělí norma ČSN EN 14891 na cementové (CM), disperzní (DM) a výrobky na bázi reaktivních pryskyřic (RM) [1]. Podle Cechu obkladačů ČR je minimální tloušťka vytvrdlé vrstvy u disperzních hydroizolací 0,5 mm, u cementových 2,0 mm ve dvou nátěrech a u reaktivních pryskyřic 1,0 mm [1].
| Typ | Minimální tloušťka vytvrdlé vrstvy [1] | Jak se dodává a nanáší |
|---|---|---|
| Cementová (CM) | 2,0 mm ve dvou nátěrech | prášková směs se míchá s vodou podle technického listu, nanáší se štětcem nebo hladítkem |
| Disperzní (DM) | 0,5 mm | zpravidla pasta připravená k použití, nanáší se štětcem nebo válečkem [2] |
| Z reaktivních pryskyřic (RM) | 1,0 mm | podle technického listu výrobku |
Žádný typ není obecně lepší. Rozhoduje místo použití, namáhání vodou, podklad a lepidlo, které systém připouští. Jednosložkové hydroizolace se obvykle dodávají jako pasta připravená ke zpracování, dvousložkové se připravují smícháním složek podle technického listu. Proto je v praxi důležitější dodržet spotřebu v kilogramech na metr čtvereční než posuzovat tloušťku od oka.
4. Podklad a penetrace
Podklad
Podklad musí být pevný, čistý a bez prachu, mastnoty a uvolňujících se částí. Nové podklady musí nejprve vyzrát a vyschnout. Technické listy uvádějí například beton starší než 3 měsíce se zbytkovou vlhkostí nejvýše 4 %, vápenocementovou omítku starší než 28 dní, sádrové podklady do 1 % a anhydrit do 0,5 %, při podlahovém vytápění nejvýše 0,3 % [2]. Jiní výrobci připouštějí kratší stáří betonu, například alespoň měsíc, proto platí údaj z technického listu zvoleného systému. Hladké povrchy omítek a stěrek je třeba zdrsnit [2].
Penetrace a adhezní můstek
Savé a sprašné podklady se před hydroizolací ošetří penetračním nátěrem, který se nechá zaschnout nejméně 2 hodiny [2]. Jiné technické listy předepisují jiný poměr ředění a dobu schnutí, například přibližně 3 hodiny. Na nesavé podklady, například OSB desky, nebo na zbytky barev a lepidla se někdy místo penetrace používá adhezní můstek. Výběr najdete v kategorii Penetrační nátěry, vybírejte ji ale vždy podle technického listu hydroizolace, kterou budete nanášet. Spád podlahy ke vpusti se řeší v podlahovém souvrství před hydroizolací a jeho hodnotu určuje projekt a výrobce žlabu.
5. Postup krok za krokem
Proč neplatí jedno pravidlo pro všechny výrobky
Technické listy různých výrobců se výrazně liší v časech i v podmínkách zpracování, proto se nelze spoléhat na zkušenost z jiné stavby. Porovnání rozsahů, které se v nich objevují:
| Parametr | Rozsah v technických listech |
|---|---|
| Doba mezi první a druhou vrstvou | od cca 1,5 do 24 hodin |
| Lepení obkladů po poslední vrstvě | od cca 4 hodin do více než jednoho dne, u některých systémů provozní zatížení až po 48 hodinách |
| Spotřeba disperzních hydroizolací při dvou vrstvách | přibližně 1,1 až 1,5 kg/m² |
| Teplota při zpracování | dolní hranice +5 °C, horní +25 až +35 °C |
| Schnutí penetrace | od 2 do cca 3 hodin |
Krok 1: Příprava podkladu a penetrace
Odstraňte prach, mastnoty, staré nátěry s nízkou přídržností a nesoudržné části a hladké plochy zdrsněte. Nerovnosti a trhliny opravte ještě před hydroizolací, podklad má být rovný [2]. Poté naneste penetraci podle technického listu a nechte ji zaschnout. Tento krok nezkracujte.
Krok 2: Rohy, styky a prostupy
Pásky, rohy a manžety se vkládají do čerstvé první vrstvy hydroizolace a překrývají se druhou vrstvou [2]. Rohové a dilatační spáry a přechody mezi stěnou a podlahou je třeba vyztužit těsnicími páskami [2]. Kolem vpusti nebo trubky procházející stěnou nestačí obyčejná páska, pro tato místa jsou určeny tvarované manžety. U tělesa podomítkové baterie se podle Cechu obkladačů často zapomíná použít na jeho zakrytí přiloženou hydroizolaci [1].
Ilustrační obrázek postupu v rohu: první vrstva, páska v čerstvé vrstvě a druhá vrstva.
Krok 3: První vrstva
Hydroizolaci před nanášením lehce promíchejte, nejlépe pomaloběžnou vrtačkou s míchacím nástavcem, a pokud technický list nepovoluje ředění, neřeďte ji ani do ní nic nepřidávejte [2]. První vrstvu doporučuje technický list nanášet štětcem [2]. Teplota vzduchu i podkladu nesmí klesnout pod +5 °C; při zpracování ji udržujte v rozsahu uvedeném v technickém listu.
Krok 4: Druhá vrstva
Druhou vrstvu nanášejte kolmo k první, například první svisle a druhou vodorovně, aby vznikla souvislá hydroizolace bez nepokrytých míst [2]. Každou další vrstvu nanášejte až ve chvíli, kdy předchozí zaschla [2]. Podle Cechu obkladačů bývá problémem právě dodržení předepsané tloušťky, proto ji kontrolujte podle spotřeby [1].
Ilustrační obrázek: směr tahů druhé vrstvy kolmo na první.
Krok 5: Technologická přestávka a kontrola spotřeby
Časy v technických listech platí při teplotě kolem +20 °C a běžné vlhkosti vzduchu, v chladné a vlhké koupelně se výrazně prodlužují [2]. Spotřebu si zkontrolujte výpočtem: při izolované ploše 10 m² a spotřebě 1,1 kg/m² potřebujete přibližně 11 kg hydroizolace. Pokud vám po dokončení zbylo mnohem víc materiálu, vrstva je pravděpodobně tenčí, než má být.
Krok 6: Kontrola a lepení obkladů
Před lepením zkontrolujte, zda je vrstva souvislá bez nepokrytých míst, zda jsou pásky, rohy a manžety zapracované, zda jste dodrželi spotřebu i technologickou přestávku a zda na podklad nepůsobí vlhkost ze zadní strany [2]. Obklady se na hydroizolaci lepí lepidlem, které technický list připouští. U disperzních hydroizolací se zpravidla uvádějí flexibilní lepidla, některé systémy ale vyžadují elastická, epoxidová nebo jiná speciální lepidla. Hydroizolace není finální povrchová úprava a musí být vždy překryta obkladem.
6. Sprchový kout se žlabem a podlahové vytápění
Sprchový kout se zapuštěným žlabem
Nejvíce zatížený je sprchový kout s odtokovým žlabem, tedy bez vaničky, kde jsou vodě vystaveny celá podlaha i stěny [3]. Na podklad se nanese hydroizolační stěrka a do přechodových míst, tedy do styku stěny a podlahy a do zlomů, se vloží hydroizolační páska. Do čerstvé vrstvy se kolem límce podlahové vpusti zatlačí manžeta od výrobce žlabu a nechá se zaschnout, v tomto postupu je uvedena technologická přestávka 20 hodin [3]. Poté se vpusť zakryje ochranným krytem a druhá vrstva se nanese na manžety, pásky i celou plochu sprchového koutu [3].
Ilustrační řez: manžeta zapracovaná mezi vrstvy hydroizolace kolem vpusti.
U stěnového žlabu a u přívodu vody se kritické mezery utěsňují pružným tmelem a páskou od výrobce, která se vodotěsně napojí na hydroizolaci [3]. Například jeden z výrobců doporučuje pro sprchovou podlahu se zapuštěným odtokovým žlabem jiný hydroizolační výrobek než pro běžnou podlahu [2]. Na namáhaných místech se obklady lepí flexibilním lepidlem [3].
Podlahové vytápění
Některé disperzní hydroizolace výslovně připouštějí použití na podkladech s podlahovým vytápěním [2], ale ne všechny, proto si to ověřte v technickém listu. Podklady s vytápěním mají navíc přísnější požadavky na zbytkovou vlhkost, například u anhydritu nejvýše 0,3 % [2].
7. Jak vybrat hydroizolaci a kolik to stojí
Kontrolní seznam před koupí
- Určení pod obklady a dlažbu a třída podle EN 14891.
- Interiér nebo exteriér: koupelna je interiér, ale tentýž výrobek nemusí být vhodný i na terasu.
- Typ a minimální tloušťka: disperzní, cementová nebo z reaktivních pryskyřic a spotřeba v kg/m².
- Podklad a penetrace: vhodné podklady, požadavky na vlhkost a stáří podkladu, předepsaný základní nátěr.
- Lepidlo: třída nebo typ lepidla, které výrobce připouští.
- Pásky, rohy a manžety: systémové díly nebo výslovně doporučené doplňky.
- Časy a teploty: doba mezi vrstvami, do lepení obkladů a do zatížení vodou.
- Podlahové vytápění: zda technický list použití připouští.
Tekutá lepenka, nebo hydroizolace pod obklady?
Označení „tekutá lepenka“ se v obchodech používá pro různé hydroizolační nátěry, včetně nátěrů na střechy a základy. Pod obklady vybírejte výrobek, jehož technický list výslovně uvádí použití pod obklady a dlažbu a u kterého najdete i třídu podle EN 14891. Rozhodující je tedy použití podle technického listu, ne název výrobku.
Kolik to stojí
Cenu materiálu spočítáte jednoduše: cena za kilogram krát spotřeba z technického listu v kilogramech na metr čtvereční. Rozdíly mezi typy jsou velké. Podle cen našeho sortimentu k 8. 10. 2026 vychází materiál disperzních hydroizolací přibližně na 150 až 220 Kč za m², cementových přibližně na 330 Kč za m² a membrán na bázi silanových polymerů přibližně na 1 180 Kč za m². K tomu je třeba připočítat penetraci, pásky, rohy, manžety, lepidlo a práci. Konkrétní výpočty najdete v části Co budete potřebovat.
8. Nejčastější chyby, kdy řešení nepoužít a kdy přizvat odborníka
Nejčastější chyby
- Vynechaná nebo nesprávná penetrace. Podle technických listů je třeba savý nebo sprašný podklad před hydroizolací ošetřit základním nátěrem [2].
- Páska vložená do suché vrstvy. Pásky, rohy a manžety se zapracují do čerstvé první vrstvy [2].
- Příliš tenká vrstva. Minimální tloušťka je podmínkou funkčnosti a podle odborníka bývá problémem právě její dodržení [1].
- Předčasné lepení nebo předčasné zatížení vodou. Časy se počítají při +20 °C, v chladné koupelně jsou delší [2].
- Lepidlo, které systém nepřipouští. Některé hydroizolace vyžadují jiné lepidlo než běžné cementové.
- Utěsnění prostupu pěnou. Cech obkladačů ČR uvádí případ, kdy instalatér obvod prostupu vypěnil. Pěna hydroizolaci nenahrazuje [1].
- Zapomenuté překrytí tělesa podomítkové baterie. Na její zakrytí se často zapomíná použít přiloženou hydroizolaci [1].
- Řezání pružných spár ostrým nožem. Pružný tmel je spotřební materiál a při jeho výměně se dá snadno proříznout i hydroizolace. U náročných provozů odborníci doporučují pod obklad pásku proti proříznutí [1].
Kdy řešení nepoužít
Technické listy výrobců uvádějí situace, ve kterých se běžná hydroizolace pod obklady nemá použít: místa vystavená chemikáliím, podklady, na které působí vlhkost ze zadní strany [2], aktivní trhliny v konstrukci, konstrukce před dotvarováním a trvale ponořené povrchy. V takových případech je potřeba speciální systém a rada projektanta.
Kdy přizvat odborníka
Obkladače nebo projektanta se vyplatí přizvat vždy, když si nejste jisti rozsahem izolace, protože ho určuje dohoda řemeslníků a projektanta [1]. Stejně tak u bezbariérové sprchy se zapuštěným žlabem, u novostavby, která ještě sedá, a u podkladu s aktivními trhlinami. V koupelně se potkává práce instalatéra, obkladače a dalších profesí a podle Cechu obkladačů právě jejich koordinace bývá zdrojem chyb [1].
Údržba po dokončení
Pružné spáry jsou spotřební materiál a po skončení životnosti je nutné je vyměnit [1]. Při výměně používejte ostrý nůž opatrně, aby se neprořízla hydroizolace pod obkladem [1].
9. Co budete potřebovat
Součásti systému
Na hydroizolaci koupelny potřebujete tekutou hydroizolaci, penetraci podle technického listu, systémové pásky, rohy a manžety, lepidlo na obklady a spárovací hmotu. Všechny díly vybírejte podle doporučení výrobce hydroizolace, aby byly vzájemně kompatibilní [1]. Při nákupu se proto vyplatí ověřit, zda technický list uvádí celý systém, abyste nemuseli skládat díly z různých zdrojů.
Příklady z našeho sortimentu a jejich cena za m²
Z hydroizolací pod obklady najdete u nás například disperzní Weber akryzol a COLOR COMPANY HYDROIZOLACE INTERIÉR, cementovou směs JUB HYDROSOL Elastic a membránu na bázi silanových polymerů MAPEI Aquaflex S 1K, u které je třeba ověřit, jaké lepidlo výrobce připouští. Pro rohy a styky jsou k dispozici například MAPEI Mapeband PE 120 nebo vnitřní roh LIKOV BH-F1 a jako flexibilní lepidlo například JUB AKRINOL Elastic. Jde o příklady, ne o doporučení jednoho řešení. Výpočet vychází z ceny za kilogram v nejvýhodnějším balení dostupném skladem a ze spotřeby uvedené v technickém listu:
Ilustrační obrázek: příklady produktů z našeho sortimentu v koupelně během hydroizolace.
| Výrobek | Typ | Spotřeba podle technického listu | Cena balení (8. 10. 2026) | Materiál na 1 m² |
|---|---|---|---|---|
| Weber akryzol | disperzní | cca 1,5 kg/m² (2 vrstvy) | 15 kg za 1 529 Kč | cca 153 Kč |
| COLOR COMPANY HYDROIZOLACE INTERIÉR | disperzní | cca 1,4 kg/m² (2 vrstvy) | 5 kg za 792 Kč | cca 222 Kč |
| JUB HYDROSOL Elastic | cementová | cca 1,5 kg/m² na 1 mm, při tloušťce 2 mm cca 3 kg/m² | 18 kg za 1 954 Kč | cca 326 Kč |
| MAPEI Aquaflex S 1K | membrána na bázi silanových polymerů | cca 2,4 kg/m² (suchá vrstva 1,5 mm) | 15 kg za 7 376 Kč | cca 1 180 Kč |
Při izolované ploše 10 m² vychází materiál samotné hydroizolace přibližně od 1 530 Kč (disperzní) po přibližně 11 800 Kč (membrána na bázi silanových polymerů). K tomu připočtěte penetraci, pásky (například 10 m pásky Mapeband PE 120 stojí 824 Kč), manžety (balení 10 ks Mapeband Easy 200 × 200 mm stojí 700 Kč, vnitřní roh LIKOV BH-F1 98 Kč), lepidlo, spárovací hmotu a případně práci obkladače. Cena i dostupnost se mění, proto je před nákupem ověřte v obchodě.
10. Q&A: Nejčastější otázky
1. Kolik vrstev hydroizolace v koupelně?
Nejméně dvě. U disperzních hydroizolací technické listy uvádějí dvě vrstvy o celkové tloušťce do 1,0 mm [2], u cementových je minimální tloušťka 2,0 mm ve dvou nátěrech [1] a některé výrobky předepisují i tři vrstvy. Rozhodující je technický list a dosažení předepsané spotřeby.
2. Jak dlouho schne hydroizolace a kdy lepit obklady?
Doba mezi první a druhou vrstvou je podle výrobku od cca 1,5 do 24 hodin. Lepit obklady lze podle výrobku zhruba 4 hodiny po poslední vrstvě [2] až více než jeden den, u některých systémů se uvádí provozní zatížení až po 48 hodinách. V chladné a vlhké koupelně se časy prodlužují, proto si je vždy ověřte v technickém listu.
3. Kdy se dává hydroizolace?
Před lepením obkladů, u nové koupelny i při rekonstrukci [3]. Hydroizolace je nedílnou součástí řešení sprchového koutu a patří pod obklad, nikoli na něj.
4. Jakou hydroizolaci do koupelny?
Pod obklady vyberte výrobek, jehož technický list uvádí použití pod obklady a dlažbu a třídu podle EN 14891. Typ, tedy cementová, disperzní nebo z reaktivních pryskyřic, volíte podle místa použití, namáhání vodou, podkladu a lepidla [1].
5. Kolik stojí hydroizolace koupelny?
Materiál samotné hydroizolace vychází při cenách našeho sortimentu k 8. 10. 2026 přibližně na 150 až 220 Kč za m² u disperzních, přibližně 330 Kč za m² u cementových a přibližně 1 180 Kč za m² u membrán na bázi silanových polymerů. K tomu připočtěte penetraci, pásky, manžety, lepidlo a práci. Přesný výpočet najdete v části Co budete potřebovat.
6. Musí být hydroizolace i na stěnách a do jaké výšky?
Rozsah izolace se dohodne mezi stavebníkem, projektantem a řemeslníky podle třídy vlivu vody [1]. Závaznou výšku izolace na stěnách norma neuvádí. Jako příklad z praxe odborný portál ASB uvádí u sprchy s hlavicí nejméně 30 cm nad hlavicí a u sprchy bez hlavice nejméně 2 m od podlahy [3]. Tuto otázku řešte s obkladačem nebo projektantem před zahájením prací.
7. Dá se hydroizolace použít pod podlahové vytápění?
Některé disperzní hydroizolace to výslovně připouštějí [2], ale ne všechny. Při podlahovém vytápění se navíc zpravidla zpřísňují požadavky na zbytkovou vlhkost podkladu, například u anhydritu na nejvýše 0,3 % [2]. Vždy to ověřte v technickém listu zvoleného výrobku.
8. Stačí hydroizolace i bez pásky v rozích?
Ne. Rohy, styk stěny s podlahou a prostupy potrubí se řeší systémovou páskou, rohy a manžetami zapracovanými do čerstvé vrstvy hydroizolace [2]. Pásky a manžety mají být s hydroizolačním systémem kompatibilní [1]. U běžných tekutých hydroizolačních systémů se páska nebo roh zapracuje do čerstvé vrstvy a překryje další vrstvou. Přesný postup určuje výrobce systému.
9. Je lepší fólie, nebo tekutá hydroizolace?
Obecně to říct nelze. Hydroizolační materiály se dělí na tekuté, fóliové a deskové [1] a každý systém má vlastní technický list, vlastní doplňky a vlastní postup. Rozhoduje konstrukce, podklad a to, co výrobce pro dané místo předepisuje.
10. Je tekutá lepenka totéž co hydroizolace pod obklady?
Ne vždy. Pod obklady vyberte výrobek, jehož technický list uvádí použití pod obklady a třídu podle EN 14891. Název „tekutá lepenka“ se používá i pro nátěry na jiné použití, například na střechy a základy, které pod obklady nepatří.
Článek vznikl na základě ověřených odborných informací a technických podkladů.
Autor: Miroslava Vašová
Zdroje:
[1] ESTAV.cz: hydroizolace v koupelně, Cech obkladačů ČR
[2] Technický list disperzní hydroizolace Ceresit CL 51, Henkel ČR